Drobný odpad z plastů poškozuje plíce (Právo)

0 riziku nanoplastů už se ví dlouho. S alarmujícím zjištěním však přišli vědci z pražského Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd ČR ve spolupráci s kolegy z Polska a Slovinska. Ultrajemné polystyrénové nanoplasty mohou vstupovat do ochranné vrstvy plic a měnit jeji strukturu.

Nanoplastům se člověk v moderní společnosti vyhnout nemůže. Mikroskopické částečky se dnes přirozeně vyskytují prakticky všude kolem nás ve vzduchu, v prachu i v potravinách.

Vznikají především rozpadem větších plastových předmětů a jejich dalším opotřebením v prostředí 1 v interiérech. Na rozdíl od větších forem mikroplastů se nanočástice mohou dlouho udržet ve vzduchu, a právě proto se snadno dostávají do dýchacích cest průduškami a dál do plic.

Výsledky ukázaly, že ultrajemné polystyrénové částice se nezachytí jen na povrchu, ale dokážou vniknout do hydrofobního jádra plicního surfaktantu, zvyšují uspořádanost lipidů a snižují tekutost této ochranné vrstvy.

„Naše studie ukazuje, že nanoplasty se na plicním surfaktantu nejen zachytí, ale mohou se do něj také zabudovat a spolu s jeho přirozenou recyklací postupovat dál do hlubších struktur plic. Právě tento mechanismus považujeme za zvlášť důležitý, protože naznačuje, že jejich působení nemusí zůstat jen na samotném povrchu plicN,“ popsal výzkumník Lukasz Cwiklik z Akademie věd.
Jeho tým tedy nyní ukázal, jak mohou polystyrénové nanoplasty ovlivňovat plicní surfaktant jemnou lipidovo-proteinovou vrstvu, která vystýlá plicní sklípky a je nezbytná pro funkci plic.

„Zkoumali jsme interakce nanoplastů se dvěma klíčovými strukturami plicního surfaktantu: s monovrstvou na rozhraní vzduchu a kapaliny v plicnich sklípcích a s dvojvrstvami, které tvoří zásobní rezervoáry surfaktantu pod povrchem," popsal vědec.

Výzkumný tým kombinoval několik vědeckých metod. Atomistické molekulárně-dynamické simulace použil spolu s experimentálními metodami, jako je měření povrchového tlaku, fluorescenční spektroskopie a Brewsterova úhlová mikroskopie. Mohl tak porovnat dění na molekulární úrovni s chováním reálných modelových systémů.

Podle autorského kolektivu je potřeba v dalším výzkumu zjistit, jaké důsledky může mít dlouhodobé vdechování ultrajemných plastových částic pro lidské zdraví. Výsledky výzkumu badatelé v květnu uveřejnili ve vědeckém časopise Journal of Hazardous Materials.

Ohroženi jsou nemocní

„Právě skutečnost, že nanoplasty jsou běžnou součástí vzduchu, který dýcháme, dělá z tohoto tématu vážnou otázku pro veřejné zdraví. Pokud ovlivňují fungování plicního surfaktantu, je namístě brát jejich možné dopady na lidské zdraví velmi vážně," dodala vědkyně Katarina Vazdarová.

Nejohroženější skupinou jsou lidé s chronickým onemocněním dýchacích cest, jako je astma nebo plicní fibróza. Z hlediska věku jsou nejvíce zranitelní senioři, jejichž organismus má sníženou schopnost buněčné regenerace, a malé děti. Ty mají citlivější, stále se vyvíjející plicní tkáň.