Vzpomínka na prof. Zdeňka Zelingera
Zdeňka Zelingera jsem znal již od dob jeho kandidátských studií. Tehdy, po absolvování Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v roce 1986, začal pracovat v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR (tehdy Ústav fyzikální chemie a elektrochemie ČSAV) jako vědecký aspirant pod vedením RNDr. Milana Horáka, CSc. v oddělení molekulové spektroskopie. Experimentální část skupiny molekulové spektroskopie sídlila v Ústavu teoretických základů chemické techniky v pražských Lysolajích, zatímco teoretická část tohoto oddělení pod vedením docenta Dušana Papouška sídlila ve věži dnešního Ústavu organické chemie a biochemie na Flemingově náměstí. V té době jsem byl vědeckým aspirantem ing. V. Špirka, za kterým jsem docházel do Dejvic na konzultace a zde jsme se se Zdeňkem potkávali.
Zdeněk se věnoval metodikám dálkové detekce a pomáhal při stavbě českého LIDARu. V devadesátých letech došlo k sestěhování všech výzkumných skupin do nové budovy postavené v areálu Mazanka v pražských Kobylisích. Se Zdeňkem Zelingerem jsem se opět setkal po svém návratu z univerzity v Giessenu, kdy jsem nastoupil jako začínající vědecký pracovník v oddělení molekulové spektroskopie. Jako čerstvý absolvent dvouleté stáže v Německu financované nadací Alexandera von Humboldta jsem dostal závěrečný dar ve výši 90 tisíc německých marek, které jsem využil na nákup vysoce rozlišitelného diodového spektrometru. V té době jsme se se Zdeňkem spojili a postavili první vysoce rozlišitelný spektrometr v tehdejším Československu. Naším prvotním cílem bylo měření spekter plynných molekul, ale primárně jsme se orientovali na měření molekulárních iontů a jejich detekci.
Na univerzitě v Giessenu nám pomohli se stavbou vysokonapěťového modulátoru na principu Dopplerovské modulace, který jsme v Praze úspěšně vyzkoušeli. V té době jsme publikovali první práce zaměřené na detekci kationtů ArH+ a ArD+. Poté jsem odjel na dva roky do ústavu National Research Council – Herzberg Institute for Astrophysics v kanadské Ottawě. Zdeněk pokračoval ve výzkumu v Praze a rozvíjel techniky spojení laser diodového spektrometru s detekcí škodlivých látek v aerodynamickém tunelu patřícím Ústavu termomechaniky v Novém Kníně. Zároveň spolupracoval s ing. Pavlem Engstem na využití LIDARu k dálkové detekci škodlivin.
Po mém návratu z Kanady jsme navázali kontakt s německými partnery a Zdeněk na univerzitě v Bonnu použil k detekci iontů ve skupině prof. W. Urbana kapalným dusíkem chlazený CO laser. V té době jsme v Praze rozjížděli projekt zaměřený na identifikaci aniontů pomocí metodiky rychlostní modulace. Podařilo se nám změřit spektra iontů SD+ a SD-, přičemž spektrum SD- bylo prvním rotačně vibračním spektrem aniontu změřeným v České republice pomocí vysoce rozlišitelné laser diodové spektroskopie. Díky tomuto spektru se podařilo navázat spolupráci se skupinou molekulární spektroskopie iontů na univerzitě v Lille ve Francii, vedenou profesorem Marcelem Bogey. Výzkum této vědecké skupiny byl orientován do oblasti mikrovlnné a milimetrové spektroskopie rotačních spekter molekul.
Tehdy začala má celoživotní anabáze zaměřená na detekci spekter záporně nabitých iontů a jejich následnou identifikaci v mezihvězdném prostoru. Se Zdeňkem Zelingerem jsme s Francouzi navázali mnohaletou spolupráci, kdy jsme střídali projekty Barrand s projekty akademické mezinárodní spolupráce. Pravidelně jsme jezdili do Lille, kde jsme se pracovně střídali a pracovali na celé řadě projektů zaměřených převážně na detekci nových rotačních spekter molekul a iontů.
V té době nás v Praze navštívil prof. Keiichi Tanaka z univerzity v japonské Fukuoce. V Praze jsme společně při hledání elektronického pásu C3 radikálu v plazmatu acetylenu změřili nový nestabilní kombinační pás acetylenu. Na pozvání Keiichiho Tanaky a prostřednictvím nadace JSPS (Japanese Society for the Promotion of Science) jsem odjel na dva měsíce do Fukuoky měřit spektra pomocí Fourierovské infračervené spektroskopie. Několik let poté byl do Fukuoky pozván Zdeněk, který své pobyty zaměřené na detekci radikálů a iontů pomocí laserové spektroskopie završil pobytem na Ibaraki univerzitě u prof. T. Amana, mého kolegy z Herzbergova institutu pro astrofyziku v Ottawě, se kterým jsme za mého pobytu v Kanadě jako první změřili rotační spektrum protonovaného formaldehydu, který byl následně identifikován v mezihvězdném prostoru.
V Praze jsme se Zdeňkem rozvíjeli metodiky optoakustické detekce ve spojení s lasery. Přešli jsme z oblasti laserů operujících při nízkých heliových teplotách k laserům chlazeným kapalným dusíkem a následně k laserům pracujícím při pokojové teplotě. Zdeněk se hodně věnoval detekci stopových molekul a tvorbě čidel, která by umožnila jejich identifikaci. Poslední společný projekt jsme měli s univerzitou ve švýcarském Lausanne, kde jsme testovali nově vyvinuté VCSEL lasery v mikronové oblasti spekter, které jsme využili k detekci stopového množství fluorovodíku v rotačně vibračním spektru overtonu HF.
Zdeněk pak vyvíjel techniky detekce pomocí cantileveru a věnoval se grantům zaměřeným na vývoj citlivých detekčních technik a čidel. V té době také rozvíjel svou pedagogickou kariéru na Ostravské univerzitě, kde se habilitoval a následně stal i profesorem.
Nikdy nezapomenu na Zdeňka jako oddaného laboratorního parťáka, se kterým jsme společně projeli kus světa, pracovali společně v řadě světových laboratoří a v Praze na ústavu vytvořili jedinečnou laboratoř molekulové spektroskopie. I když v poslední době jsme se věnovali každý svému vědeckému zájmu, naše cesty se neustále protínaly a navzájem jsme využívali naše společné technické vybavení.
Když vzpomínám na Zdeňka, vybavuji si hezké chvíle i s jeho rodinou, s manželkou a dvěma dcerami, na Žernovce, kde postavil svépomocí chatu.
Mrzí mě, že se nedožil svého vědeckého titulu DrSc. Svou doktorskou práci měl podanou k obhajobě, té se však již nedožil.
Bude nám chybět.
(text byl napsán pro Chemické listy 2024, číslo 5 a 6)
