Výstava přibližuje daleké galaxie i erupce na Slunci (MF Dnes)

MF DNES, 13.2.2025, článek v PDF zde

Detailní snímky Slunce od uznávaného vědce i noční obloha objektivem mladých astrofotografů. Liberecká iQlandia přináší výstavu toho, co lidské oko nezachytí.

LIBEREC Daleké galaxie, mlhoviny i vzácné vesmírné úkazy přibližují návštěvníkům desítky fotografií vystavené v libereckém science centru iQlandia. Nechybí díla nadějných ani špičkových fotografů či zkušených odborníků, jakým je například Miloslav Druckmüller. Jeho snímky využívá i Národní úřad USA pro letectví a vesmír NASA.

Jedno z pater, která rozdělují výstavu do tří částí, láká do hloubky vesmíru. Vystavují zde Jan Veleba, Petr Horálek nebo Martin Myslivec, který pomáhá astrofotografům jak technicky, tak s úpravou jejich fotografií. Ty jsou kromě názvu, využité techniky a jména autora opatřené také podrobným popisem toho, co zachycují.

„Výstava začíná nahoře galaxiemi, které jsou největší, co ve vesmíru máme. Pak jdete dovnitř galaxie a vidíte prach a plyn a spoustu hvězd, které se někde rodí. Pak to pokračuje a jste na Zemi a vidíte vesmír ze Země a jeho krásy, jak je vnímá člověk. To byla myšlenka, jak jednotlivá patra uspořádat a oddělit od sebe,“ vysvětlil vedoucí planetária iQlandie a popularizátor astronomie Martin Gembec.

Nejvzácnější snímky od mezinárodně uznávaného Miloslava Druckmüllera čekají v nejnižším patře. Mezi nimi například mimořádně mohutné erupce na Slunci pořízené kosmickou sondou.

„Pan profesor Druckmüller z Brna není fotograf v pravém slova smyslu. Věnuje se matematickému zpracování obrazu a dělá nejlepší snímky Slunce na světě. Takže NASA je mu velmi vděčná, že jí dělá průzkum koróny a toho, co neumíme zatím úplně přesně popsat,“ nadnesl Gembec.

Podle astronoma Pavla Suchana lidé většinou vnímají vesmír jako krásný. V realitě jej ale vidí jako tečku, při dalším pohledu vzhůru jako další tečku. A nikde tento pohled neuchovávají. Astrofotografie oproti vzpomínce poskytuje více informací. Software dokáže ze snímku vytáhnout věci, které nebyly na první pohled patrné. Za nejdůležitější považuje fakt, že fotografie vložená do databanky, kde ji mohou vidět i další lidé, se dostává do paměti lidstva. Nejde však o jednoduchou disciplínu.

„Astrofotografie je mnohdy velmi těžká. Musíte někam cestovat, protože se daný úkaz – typicky úplné zatmění Slunce – odehrává na druhé straně zeměkoule. A trvá jenom pět minut a ještě musíte mít jasno. A když se vám to nepovede, máte na tom samém místě další šanci v průměru až za čtyři sta roků,“ upozornil Suchan s tím, že úplné zatmění Měsíce letos nastane 7. září. „Měsíc při zatmění z oblohy nezmizí. Je to takový načervenalý duch. A možná letos, protože bude nízko na obzoru, to bude téměř černý duch. Na to se všichni těšíme,“ svěřil Pavel Suchan.

Autorem liberecké výstavy je Svatopluk Civiš z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského Akademie věd ČR. Podle Suchana nebylo příliš těžké vytipovat kvalitní astrofotografy v Česku – díky tomu, že jich tu působí celá řada. Mezi vystavovanými mají své místo i zástupci mladé generace jako Daniel Kurtin či Jakub Kuřák, jehož fotografii před pár měsíci ocenila NASA titulem Astronomický snímek dne.

„Tolik meteorů se mi nikdy nepodařilo,“ ukázal Kurtin na jednu z fotografií svých kolegů. „Musíte mít hodně foťáků a mířit na všechny strany, abyste zachytili co nejvíc. Protože nikdy nevíte, kdy ten meteor zrovna spadne. A aby se vám poskládala takhle krásná mozaika, tak musíte mířit kamerou také úplně všude,“ zamyslel se.

Podle Jiřího Svobody z Astronomického ústavu Akademie věd ČR vzdálenost vyjádřená ve světelných rocích říká, jak dlouho světlo do fotoaparátu vlastně letí. „Málokdo dokáže pořídit snímek vesmíru tak vzdáleného,“ poznamenal. Proto si velmi cení spolupráce s astronomy amatéry a s fotografy zvlášť. „Protože jak lépe prodat vědu než pomocí fotek. Vesmír nabízí krásné obrázky a my vědci v tom vidíme spoustu dalších věcí, které chceme studovat,“ dodal Svoboda.